HANGÁR PRO VZDUCHOLOĎ

Ny-Ålesund je jedno z nejseverněji položených vědeckých pracovišť na planetě a zároveň jedno z nejdůležitějších center polárního výzkumu. Mnohá atmosférická měření dnes probíhají z helikoptéry, což je neekonomické i neefektivní a tento způsob by mohl být nahrazen udržitelnějším měřením ze vzducholodi. Návrh vzducholodního hangáru ctí půdorysnou stopu dřevěného hangáru, z nějž ve třicátých letech startovaly první lety přes severní pól.

Návrh řeší především tyto problémy:
- založení na svahu v arktických podmínkách permafrostu, tedy dotýkat se co nejméně země a udržovat hlavní konstrukce nad zemí kvůli sněhové pokrývce
- překlenutí velkého rozponu přes celý hangár bez vnitřních podpor
- otevírání vrat a návaznost na kolejiště - dráhu sloužící pro přistání / vzlet vzducholodi
- modularita a prefabrikovatelnost konstrukce - přeprava za polární kruh a snadná montáž.

Hangár se dotýká země jen na několika místech - je bodově založen na pilotách přes elastomerová ložiska v podélné ose stavby a kotven táhly po stranách. Celý spočívá na masivním roznášecím ocelovém roštu s vylehčovacími otvory, podobajícímu se trupu lodi či rámu letadla. Směrem vzhůru se konstrukce odlehčuje, rozměry i geometrie struktury se řídí potřebami provozu hangáru a vědeckotechnického zázemí a místními klimatickými podmínkami. Temperované a vytápěné prostory pro ubytování a výzkum, na bázi sklolaminátových prefabrikovaných buněk, jsou vsunuty do rozponu roznášecí trubkové konstrukce "koz", která spojuje podlahový rošt se střechou z prostorové příhradoviny typu Mero se sklolaminátovou fasádou. Napříč stavbou a jednotlivými typy konstrukce prostupuje užití platónských těles a jejich geometricko-statických výhod.

Vojtěch Rudorfer, diplomová práce v atelieru prof. Mirko Bauma (+ asistent Vojtěch Hybler), FA ČVUT