OBECNÍ DŮM - STRÁNECKÁ ZHOŘ

Stránecká Zhoř disponuje domem, který téměř sto let sloužil jako obecná škola pro pár desítek žáků, postupně chátral, až posledních zhruba padesát let je využíván jako hospůdka a obecní úřad. Jeho stav a vybavenost ovšem již nedostává představám a požadavkům dnešní doby. Obecní dům ve Stránecké Zhoři se nachází na důležitém místě, na průsečíku dvou hlavních komunikací a má velký potenciál býti novým bijícím srdcem této malé obce na strategickém místě.

Navrhujeme navázat na stávající funkční schema s administrativním provozem v přístavbě a kulturně-společenským zázemím v historickém objektu, avšak očištěném o nánosy přístaveb. Novou přístavbu pro obecní úřad navrhujeme jednoznačně oddělenou prosvětleným průchodem od historického objektu, jakožto subtilní funkční sekvenci místností.

V rámci dalšího požadavku obce vytvořit nové důstojné prostory pro restaurační zařízení navrhujeme novou hmotu v centru řešeného území. Pozice nového objektu hospody, dílny a dalšího zázemí definuje náves a dělí ji na dva srozumitelně odlišné, však prostupné části. Objekt má být spolu s obecním domem byla centrem života, středobodem a katalyzátorem dějů nové návsi, ale i filtrem mezi formální (pevnou) a neformální (měkkou) částí hlavního veřejného prostoru obce, dělícího se na přírodní park a náves. Nový objem také bezpečně zajišťuje kapacitní požadavky na různá využití a umožňuje paralelní provoz v obecním ~ kulturním domě a „hospodě“ – případně také propojení v jeden vzájemně se doplňující celek při pořádání větších akcí.

Tato nová kompozice hmot obecního domu a hospody, ohraničená sousedními pozemky generuje dvě trojúhelníková prostranství tvaru přesýpacích hodin s různými charaktery. Piazzettu obecního domu navrhujeme očistit o přerostlou zelenou stěnu směrem k průjezdní komunikaci, která sic generovala akustickou bariéru přiléhající vozovky, ale ucpávala a zakrývala výhled na dům a náves. Předprostor je nyní reprezentativní a exponovaný do hlavní komunikace, doplněn o strom vytvářejíc kompletní trojici a v jehož středu je nyní ideální místo na rozličné funkce (trhy, vánoční strom, umělecké dílo apod).

Zastavěná plocha: 560m2
Užitná plocha: 410m2
Obestavěný prostor: 2 800m3

ULICE SPORTOVNÍ, VYSOKÉ MÝTO

Předmětem studie je návrh veřejného parkoviště sloužící primárně pro návštěvníky Městského stadionu ve Vysokém Mýtě na parcele číslo 2134 a 2135, KÚ Vysoké Mýto. Studie má sloužit jako závazný podklad pro navazující fáze DSP a DPS.

Příchod z města do ulice Sportovní se odehrává nově po štípané žulové kostce (6/8, ev. 8/10 v průjezdech), hlavní část vozovky zůstává ve stávající betonové dlažbě Klasiko. Chodník určený pro pěší odděluje od vozovky mírně vyvýšená betonová obruba (6-8cm). Vjezdy zůstávají ve výšce chodníku (priorita = chodci), jsou odlišeny jiným směrem kladení dlažby, příp. drobnou změnou formátu (o stupeň větší). Pruh kolmých parkovacích stání v propustné dlažbě vyplněné štěrkem je od hlavní části komunikace oddělen zatravňovacími betonovými dlaždicemi s pruhovým rastrem ve směru stání / resp. kolmo na vozovku.

Mezi stáními se objevují zatravněné ostrůvky s vysokými travinami - trvalkami a vždy jedním stromem (např. platan, bříza, či lípa - doporučujeme konzultovat před osazením s krajinářským architektem*kou). Rovněž podélná stání na opačné straně jsou lemována travinami, však bez stromu kvůli přítomnosti inženýrských sítí v této části ulice.

REVITALIZACE NÁVSI V CHUDENICÍCH

Náves obce Chudenice již nějakou dobu slouží pouze jako místo, které se obchází, protože zde není nic, co by místní obyvatele (nepočítaje pár sezónních slavností – vánoční betlém či májka) přimělo se zastavit a trávit zde svůj čas. Ve středu této organicky rostlé návsi je rybník, mající sic relativně zdravý průtok, ale sloužící pouze coby hasičská nádrž. Kolem rybníka jsou bez jakékoliv koncepce umístěné solitérní jehličnaté keře, umístěné v minulosti zřejmě za jediným účelem: nepotřebují příliš velkou údržbu. Zadáním obce bylo primárně vyřešit nešťastné pojetí zeleně, společně s cílem navrátit rybníku původní přírodní charakter.

Na počátku jako vždy hledáme, co všechno by se dalo v co největší míře zachovat. Jsou tím čersvě realizované cesty ze žulových kostek a parkovací stání na severní straně řešeného území. Redukujeme plochu rybníka na zhruba 2/3 původní velikosti, dáváme mu organický tvar a přesouváme ho dál od silnice. Toto umožňuje zrušení kovového zábradlí u chodníku a vytvoření okružní pěšiny napojené na okolní cesty, zlepšující prostupnost celé návsi a nabízející jednak důvod se zastavit a usednout na lavičku nebo prostě mít možnost podnikat krátké procházky kolem.

Pěšina prochází dvojím charakterem řešeného území. Jedním je přírodní západní část, pěšina zde dostává podobu štěrkové cesty, vytvářejíc meandry ve zvlněné krajině listnatých stromů, keřů a bylinných podrostů. Výrazným prvkem zde je vrba na mírném kopci s lavičkou, jenž nabízí možnost usednout a schovat se v povislých větvích tohoto stromu. Břehy jsou ze skládaného přírodního kamene a břehových rostliných společenstev. Nacházejí se zde také schody do vody, pro ty využíváme žulové bloky z bývalé zámecké kašny. Druhý charakter uzemí je spíše městský a pevný, cesta je pojata jako lávka z modřínových prken na dřevěných kůlech, které stářím dostanou našedivělý vzhled.

Na severní straně se lávka rozrůstá v pobytové terasy, na jižní straně lávku kříží molo, pod kterým se nachází požerák a betonový bezpečnostní přepad vody. Na dřevěné terasy a parking v severní části navazuje zapuštěné sezení s pěti stoly z masivního dubového dřeva, sloužící k setkávání místních obyvatel či turistů např. při návštěvě hospody. Sezení ve stínu zajišťují nově vysazené lípy. Nový altán má variabilní využití. Jeho velikost, záměrně vynechaná volná trychtýřovitá částečně nezpevněná/zpevněná) plocha před ním a možnost otevření bočních stran umožňuje lidem uspořádat komorní koncert, betlém, letní kino, trhy apod. Nebo může býti zkrátka obyčejným altánem. místem, kde se lidé mohou jednoduše poflakovat.

Tým: LBNK architekti, krajinářské řešení Karolína Suchá
Plocha řešeného území: 2956 m2

PANSKÝ MLÝN

Hlavním cílem bylo oživení a zpřístupnění celého areálu obyvatelům města. Očistit mlýn od přístaveb a propojit tak dvůr, zahradu a řeku. Mlýn je tak výraznou a krásnou budovou, že není potřeba jí konkurovat, ale naopak ji vyzdvihnout. To si myslím i o samotném provozu okolních budov. Mlýnské stroje, turbíny a katry, májí být hlavním motivem.

S myšlenkou znovuobnovení výroby jsem začal přemýšlet nad provozem, který by nebyl tak nákladný, nezabral prostor celé mlýnice a vznikl by jedinečný produkt. Technologie mletí obilí dnešní doby funguje na stejném principu jako před sto lety. Za pomocí válcových stolic, kapsových dopravníků, rovinných vysévačů a dalších strojů pro čistění a filtrování zrn. Právě tyto stroje využívané pro čištění, filtrování a loupání zrna zabírají v objektu velkou část prostoru a zvyšují náročnost provozu.

Rozhodl jsem se tedy pro provoz mletí neobilovin, přesněji luštěnin, u kterých tato velká část strojů není potřeba. Jedná se tedy o nové druhy mouky, například hrachová, cizrnová, nebo kaštanová. Provoz jsem zmenšil a využívám jednu válcovou stolici pro samotné mletí, rovinný vysévač, velký zásobník, část dvojitého kapsového dopravníku, pytlovací lávky a doplňuji balící linku. Provoz funguje na principu import a export. Přijímám hrubý produkt a vyvážím hotový produkt nabalíkovaný na paletách do prodejen bez větších prostor pro skladování.

Jako pohon pro stroje využívám vodní energie pomocí Francisovy turbíny, která byla přestavěna na malou vodní elektrárnu. Dříve byl celý mlýn poháněn soustavou řemenů a transmisních hřídelí, dnes ale můžeme ke každému repasovanému stroji umístit samostatný elektromotor a zabránit i případné nehodě s řemeny. Mlýn tedy bude znovu mlýnem, stroje dostanou zpátky svoji důstojnost a z budovy se stává atraktivní prostředí pro návštěvu.

Radek Schwab, diplomová práce v atelieru prof. Stempela na FA ČVUT
zastavěná plocha: 850 m2
HPP: 1970 m2
OP: 8400 m3

Návrh Domu přírody Jeseníků respektuje historický ráz obce Karlova Studánka, vychází z typologie lázeňských pavilonů a harmonicky zapadá do místního prostředí. Objekt pavilonového typu je částečně zapuštěn do svahu, což optimalizuje zásahy do terénu i náklady na realizaci. Oválný tvar s kolonádou chrání návštěvníky před nepříznivým počasím a navazuje na tvarosloví místních staveb. Dům přírody se skládá ze suterenního podlaží s edukativním a technickým zázemím, hlavního vstupního podlaží a přístupné zelené střechy. Půlkruhová altánová kavárna v severní části navazuje na herní dětské prvky. Hlavní vstup ve středu objektu skýtá infocentrum pro návštěvníky, na které navazují šatny s toaletami v páteři domu. Hlavní expozice umístěná v jihovýchodní polovině objektu umožňuje výhledy do přírody i na historické centrum obce a rampou i schodištěm navazuje na další prostory, čímž je stavba zcela bezbarierová. Návrh zahrnuje i geologickou a botanickou a mokřadní expozici s herními prvky, informačními panely a odpočinkovými místy. Veškeré úpravy respektují přírodní prvky a ohrožené druhy i původní návrh krajinných úprav. Soudobý prvek, který zpřístupňuje mokřadní krajinu, je nový povalový chodník v jižní části řešeného území. Chodník zahrnuje rozšířené plochy pro odpočinek a pozorování okolní. Navazují na něj další zpevněné štěrkové stezky i alternativní kamenné nášlapy. Propojuje také území s dalšími místy v okolí.

OBECNÍ DŮM - STRÁNECKÁ ZHOŘ

Stránecká Zhoř disponuje domem, který téměř sto let sloužil jako obecná škola pro pár desítek žáků, postupně chátral, až posledních zhruba padesát let je využíván jako hospůdka a obecní úřad. Jeho stav a vybavenost ovšem již nedostává představám a požadavkům dnešní doby. Obecní dům ve Stránecké Zhoři se nachází na důležitém místě, na průsečíku dvou hlavních komunikací a má velký potenciál býti novým bijícím srdcem této malé obce na strategickém místě.

Navrhujeme navázat na stávající funkční schema s administrativním provozem v přístavbě a kulturně-společenským zázemím v historickém objektu, avšak očištěném o nánosy přístaveb. Novou přístavbu pro obecní úřad navrhujeme jednoznačně oddělenou prosvětleným průchodem od historického objektu, jakožto subtilní funkční sekvenci místností.

V rámci dalšího požadavku obce vytvořit nové důstojné prostory pro restaurační zařízení navrhujeme novou hmotu v centru řešeného území. Pozice nového objektu hospody, dílny a dalšího zázemí definuje náves a dělí ji na dva srozumitelně odlišné, však prostupné části. Objekt má být spolu s obecním domem byla centrem života, středobodem a katalyzátorem dějů nové návsi, ale i filtrem mezi formální (pevnou) a neformální (měkkou) částí hlavního veřejného prostoru obce, dělícího se na přírodní park a náves. Nový objem také bezpečně zajišťuje kapacitní požadavky na různá využití a umožňuje paralelní provoz v obecním ~ kulturním domě a „hospodě“ – případně také propojení v jeden vzájemně se doplňující celek při pořádání větších akcí.

Tato nová kompozice hmot obecního domu a hospody, ohraničená sousedními pozemky generuje dvě trojúhelníková prostranství tvaru přesýpacích hodin s různými charaktery. Piazzettu obecního domu navrhujeme očistit o přerostlou zelenou stěnu směrem k průjezdní komunikaci, která sic generovala akustickou bariéru přiléhající vozovky, ale ucpávala a zakrývala výhled na dům a náves. Předprostor je nyní reprezentativní a exponovaný do hlavní komunikace, doplněn o strom vytvářejíc kompletní trojici a v jehož středu je nyní ideální místo na rozličné funkce (trhy, vánoční strom, umělecké dílo apod).

Zastavěná plocha: 560m2
Užitná plocha: 410m2
Obestavěný prostor: 2 800m3

ULICE SPORTOVNÍ, VYSOKÉ MÝTO

Předmětem studie je návrh veřejného parkoviště sloužící primárně pro návštěvníky Městského stadionu ve Vysokém Mýtě na parcele číslo 2134 a 2135, KÚ Vysoké Mýto. Studie má sloužit jako závazný podklad pro navazující fáze DSP a DPS.

Příchod z města do ulice Sportovní se odehrává nově po štípané žulové kostce (6/8, ev. 8/10 v průjezdech), hlavní část vozovky zůstává ve stávající betonové dlažbě Klasiko. Chodník určený pro pěší odděluje od vozovky mírně vyvýšená betonová obruba (6-8cm). Vjezdy zůstávají ve výšce chodníku (priorita = chodci), jsou odlišeny jiným směrem kladení dlažby, příp. drobnou změnou formátu (o stupeň větší). Pruh kolmých parkovacích stání v propustné dlažbě vyplněné štěrkem je od hlavní části komunikace oddělen zatravňovacími betonovými dlaždicemi s pruhovým rastrem ve směru stání / resp. kolmo na vozovku.

Mezi stáními se objevují zatravněné ostrůvky s vysokými travinami - trvalkami a vždy jedním stromem (např. platan, bříza, či lípa - doporučujeme konzultovat před osazením s krajinářským architektem*kou). Rovněž podélná stání na opačné straně jsou lemována travinami, však bez stromu kvůli přítomnosti inženýrských sítí v této části ulice.

REVITALIZACE NÁVSI V CHUDENICÍCH

Náves obce Chudenice již nějakou dobu slouží pouze jako místo, které se obchází, protože zde není nic, co by místní obyvatele (nepočítaje pár sezónních slavností – vánoční betlém či májka) přimělo se zastavit a trávit zde svůj čas. Ve středu této organicky rostlé návsi je rybník, mající sic relativně zdravý průtok, ale sloužící pouze coby hasičská nádrž. Kolem rybníka jsou bez jakékoliv koncepce umístěné solitérní jehličnaté keře, umístěné v minulosti zřejmě za jediným účelem: nepotřebují příliš velkou údržbu. Zadáním obce bylo primárně vyřešit nešťastné pojetí zeleně, společně s cílem navrátit rybníku původní přírodní charakter.

Na počátku jako vždy hledáme, co všechno by se dalo v co největší míře zachovat. Jsou tím čersvě realizované cesty ze žulových kostek a parkovací stání na severní straně řešeného území. Redukujeme plochu rybníka na zhruba 2/3 původní velikosti, dáváme mu organický tvar a přesouváme ho dál od silnice. Toto umožňuje zrušení kovového zábradlí u chodníku a vytvoření okružní pěšiny napojené na okolní cesty, zlepšující prostupnost celé návsi a nabízející jednak důvod se zastavit a usednout na lavičku nebo prostě mít možnost podnikat krátké procházky kolem.

Pěšina prochází dvojím charakterem řešeného území. Jedním je přírodní západní část, pěšina zde dostává podobu štěrkové cesty, vytvářejíc meandry ve zvlněné krajině listnatých stromů, keřů a bylinných podrostů. Výrazným prvkem zde je vrba na mírném kopci s lavičkou, jenž nabízí možnost usednout a schovat se v povislých větvích tohoto stromu. Břehy jsou ze skládaného přírodního kamene a břehových rostliných společenstev. Nacházejí se zde také schody do vody, pro ty využíváme žulové bloky z bývalé zámecké kašny. Druhý charakter uzemí je spíše městský a pevný, cesta je pojata jako lávka z modřínových prken na dřevěných kůlech, které stářím dostanou našedivělý vzhled.

Na severní straně se lávka rozrůstá v pobytové terasy, na jižní straně lávku kříží molo, pod kterým se nachází požerák a betonový bezpečnostní přepad vody. Na dřevěné terasy a parking v severní části navazuje zapuštěné sezení s pěti stoly z masivního dubového dřeva, sloužící k setkávání místních obyvatel či turistů např. při návštěvě hospody. Sezení ve stínu zajišťují nově vysazené lípy. Nový altán má variabilní využití. Jeho velikost, záměrně vynechaná volná trychtýřovitá částečně nezpevněná/zpevněná) plocha před ním a možnost otevření bočních stran umožňuje lidem uspořádat komorní koncert, betlém, letní kino, trhy apod. Nebo může býti zkrátka obyčejným altánem. místem, kde se lidé mohou jednoduše poflakovat.

Tým: LBNK architekti, krajinářské řešení Karolína Suchá
Plocha řešeného území: 2956 m2

PANSKÝ MLÝN

Hlavním cílem bylo oživení a zpřístupnění celého areálu obyvatelům města. Očistit mlýn od přístaveb a propojit tak dvůr, zahradu a řeku. Mlýn je tak výraznou a krásnou budovou, že není potřeba jí konkurovat, ale naopak ji vyzdvihnout. To si myslím i o samotném provozu okolních budov. Mlýnské stroje, turbíny a katry, májí být hlavním motivem.

S myšlenkou znovuobnovení výroby jsem začal přemýšlet nad provozem, který by nebyl tak nákladný, nezabral prostor celé mlýnice a vznikl by jedinečný produkt. Technologie mletí obilí dnešní doby funguje na stejném principu jako před sto lety. Za pomocí válcových stolic, kapsových dopravníků, rovinných vysévačů a dalších strojů pro čistění a filtrování zrn. Právě tyto stroje využívané pro čištění, filtrování a loupání zrna zabírají v objektu velkou část prostoru a zvyšují náročnost provozu.

Rozhodl jsem se tedy pro provoz mletí neobilovin, přesněji luštěnin, u kterých tato velká část strojů není potřeba. Jedná se tedy o nové druhy mouky, například hrachová, cizrnová, nebo kaštanová. Provoz jsem zmenšil a využívám jednu válcovou stolici pro samotné mletí, rovinný vysévač, velký zásobník, část dvojitého kapsového dopravníku, pytlovací lávky a doplňuji balící linku. Provoz funguje na principu import a export. Přijímám hrubý produkt a vyvážím hotový produkt nabalíkovaný na paletách do prodejen bez větších prostor pro skladování.

Jako pohon pro stroje využívám vodní energie pomocí Francisovy turbíny, která byla přestavěna na malou vodní elektrárnu. Dříve byl celý mlýn poháněn soustavou řemenů a transmisních hřídelí, dnes ale můžeme ke každému repasovanému stroji umístit samostatný elektromotor a zabránit i případné nehodě s řemeny. Mlýn tedy bude znovu mlýnem, stroje dostanou zpátky svoji důstojnost a z budovy se stává atraktivní prostředí pro návštěvu.

Radek Schwab, diplomová práce v atelieru prof. Stempela na FA ČVUT
zastavěná plocha: 850 m2
HPP: 1970 m2
OP: 8400 m3

Návrh Domu přírody Jeseníků respektuje historický ráz obce Karlova Studánka, vychází z typologie lázeňských pavilonů a harmonicky zapadá do místního prostředí. Objekt pavilonového typu je částečně zapuštěn do svahu, což optimalizuje zásahy do terénu i náklady na realizaci. Oválný tvar s kolonádou chrání návštěvníky před nepříznivým počasím a navazuje na tvarosloví místních staveb. Dům přírody se skládá ze suterenního podlaží s edukativním a technickým zázemím, hlavního vstupního podlaží a přístupné zelené střechy. Půlkruhová altánová kavárna v severní části navazuje na herní dětské prvky. Hlavní vstup ve středu objektu skýtá infocentrum pro návštěvníky, na které navazují šatny s toaletami v páteři domu. Hlavní expozice umístěná v jihovýchodní polovině objektu umožňuje výhledy do přírody i na historické centrum obce a rampou i schodištěm navazuje na další prostory, čímž je stavba zcela bezbarierová. Návrh zahrnuje i geologickou a botanickou a mokřadní expozici s herními prvky, informačními panely a odpočinkovými místy. Veškeré úpravy respektují přírodní prvky a ohrožené druhy i původní návrh krajinných úprav. Soudobý prvek, který zpřístupňuje mokřadní krajinu, je nový povalový chodník v jižní části řešeného území. Chodník zahrnuje rozšířené plochy pro odpočinek a pozorování okolní. Navazují na něj další zpevněné štěrkové stezky i alternativní kamenné nášlapy. Propojuje také území s dalšími místy v okolí.